Rudolf Krzák se narodil 6. dubna 1914 v Bernarticích v rodině zemědělce. Měl ještě dva bratry a dvě sestry. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Českých Budějovicích vstoupil v roce 1934 dobrovolně do armády. Krátce po okupaci našich zemí opouští se svými kamarády – Rudolfem Hrubcem a Janem Doubkem - republiku. Odchází do Francie, stává se seržantem cizinecké legie v Africe, po vypuknutí války se vrací bojovat do Francie, zde získává Francouzský válečný kříž a Československý válečný kříž 1939, později přibylo dalších dvanáct. Po kapitulaci Francie odchází do Anglie. Zde také prožil větší část války a svého válečného života. Absolvoval parašutistický kurz společně s pozdějšími hrdiny z kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze – A. Opálkou, J. Valčíkem a J. Švarcem.

Po atentátu na Heydricha byla Rudolfova rodina po drastickém vyslýchání vyvražděna. 2. července 1942 byli v Lubech u Klatov zastřeleni oba rodiče i sestry Jiřina a Zdeňka. Mladší bratr Severin byl popraven v roce 1943.

Podle dohody britských a českých štábů ze srpna 1943 byl npor. Krzák (krycí jméno Havel) odeslán do Středozemí, aby tu organizoval vyčkávací stanici parašutistů. Zúčastňoval se akcí spolu s italskými partyzány. Z Itálie byl povolán zpět do Anglie, aby připravoval další parašutisty pro bojovou činnost ve vlasti. Od počátku roku 1945 odpovídal za výcvikovou sekci zvláštní skupiny D. Na jaře pak proplouvá v námořním konvoji Středozemním mořem, Dardanelami a Bosporem na východní frontu, aby pomohl nahradit nedostatek důstojníků v
československém armádním sboru po velkých ztrátách u Dukly. Byl přidělen
ke 3. brigádě a od Vrútek postupoval v čele praporu v boji proti nepříteli na Moravu, kde ho zastihl konec války. Jeho cesta druhou světovou válkou skončila téměř přesně tam, kde začala.

Po válce pracuje štábní kapitán Krzák v čele skupiny, která měla po všech stránkách vyhodnotit a uzavřít činnost všech paraskupin, vysazených v německém zázemí ze západu i z východu.
19. listopadu 1949 byl Rudolf Krzák zatčen a surově vyslýchán. Po roce vyšetřovací vazby je obžalován ze spiknutí proti republice, sabotáže Košického vládního programu a čelí mnoha dalším obviněním, o kterých se většinou dozvídá až u soudu. Byl odsouzen k dlouholetému žaláři, vysoké pěněžité pokutě a ke ztrátě občanských práv. Byl zbaven vojenských hodností, vystěhován z bytu. Byl mu zabaven veškerý písemný a fotografický materiál, který by byl dnes mimořádně cenný, jak pro bádání vojenských historiků, tak pro informování veřejnosti.
V roce 1953 byl sice propuštěn na svobodu, ale velmi omezenou. Zůstal pod politickým dohledem a musel vykonávat nekvalifikovanou a velice namáhavou práci.
V roce 1968 byl Rudolf Krzák rehabilitován, povýšen na plukovníka a povolán do rehabilitační komise Ministerstva národní obrany. Zasloužil se o dodatečné spravedlivé ocenění zásluh vojenských letců z Velké Británie, i když mu další politický vývoj znemožnil tuto práci dokončit. V dalších letech se s ním mohli přátelé občas setkávat v rodných Bernarticích. Po roce 1989 byl prezidentem republiky jmenován generálem a později mu prezident Havel propůjčil Řád M. R. Štefánika. V roce 1995 mu jeho rodná obec Bernartice udělila Čestné občanství.

Rudolf Krzák zemřel 22. dubna 2004 ve věku 90 let. Pohřeb se konal
11. května ve velké obřadní síni strašnického krematoria.
Syn Rudolfa Krzáka Jan Severin Krzák a dcera Zdena Alexandra Zetková splnili poslední přání otce a v předvečer 28. října 2004 rozptýlili jeho ostatky v hrobě vedle jeho rodičů, sourozenců a dalších popravených bernartických občanů.

28. října 2004 propůjčil prezident republiky Václav Klaus
generálmajorovi Rudolfu Severinu Krzákovi
in memoriam
„Řád bílého lva III. třídy vojenské skupiny
za zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost“.


„Měl odvahu a srdce orla a citlivost básníka“.
publicista Jaroslav Čvančara o Rudolfu Krzákovi