Jan Doubek ml. vychodil bernartickou obecnou a měšťanskou školu, jejíž poslední ročník absolvoval v Milevsku. V roce 1934 ukončil maturitou čtyři roky reálky v Písku a stal se frekventantem školy pro důstojníky leteckého dělostřelectva v záloze v Josefově nad Metují. Vojenskou základní službu vykonal u dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích a po další dobrovolné službě vstoupil do Vojenské akademie v Hranicích, po níž sloužil u dělostřeleckého pluku č. 5 v Jindřichově Hradci. Okupace ho zastihla v Aplikačním kurzu dělostřelectva v Hranicích. Se svými kamarády Krzákem a Hrubcem se rozhodli pro zahraniční odboj. Česko-polské hranice přešli 8. června 1939 v Michálkovicích u Moravské Ostravy. Přes počáteční peripetie byli v červenci odesláni do Francie, kde byli převedeni do cizinecké legie. V září byl Jan Doubek odvelen k 1. pluku cizinecké legie v Sidi – Bel Abes v africkém Alžíru a následně ke 4. pluku Zuavů v Tunise. Od července 1940 sloužil u dělostřeleckého pluku v Anglii. V roce 1943 byl těžce raněn střepinami granátu, které zasáhly prsa, břicho, dolní končetiny a došlo k perforaci střev. Po zotavení se vrátil k 1. československé samostatné obrněné brigádě v Anglii. Zde sloužil v hodnosti kapitána a štábního kapitána dělostřelectva až do konce války. Jako velitel 1. baterie dělostřeleckého pluku 1. českosloven. samostatné obrněné brigády se zúčastnil bojů o Dunkerque (Francie, Belgie). 19. května 1945 se Jan Doubek vrátil do vlasti, kde se seznámil s tragickou skutečností, že oba jeho rodiče a bratři Karel a Alois byli v roce 1942 v Lubech u Klatov popraveni.  Po návratu ze zahraničí byl v hodnosti majora odvelen jako velitel záložní důstojnické školy polního motorizovaného dělostřelectva do Havlíčkova Brodu a v tomtéž roce začal studovat Vysokou válečnou školu v Praze. V roce 1946 inicioval, zajistil a v Bernarticích zorganizoval slavnostní pietní akt – převoz uren s popelem popravených bernartických občanů z Klatov a následně jejich uložení na místním hřbitově. Od roku 1947 sloužil Jan Doubek v Kolíně, v Mladé Boleslavi a následně byl ustanoven profesorem Vysokého vojenského učiliště v Praze. V roce 1951 byl přeložen do Brna, kde působil jako náčelník seznamovacích kurzů inženýrského oboru pro zahraniční studenty. Od roku 1963 do výslužby působil na Vojenské katedře ČVUT v Praze.                                                                                    

     V roce 1947 se oženil a v roce 1948 se stal otcem dcery Dagmar (dnes akademická malířka).   Stále se vracel do milovaných Bernartic, kde se mohl plně věnovat svým koníčkům – pěstitelství, sadařství, kynologii a myslivosti. Byl dlouholetým členem mysliveckého sdružení a aktivně se účastnil jeho práce. Pravidelně pomáhal s přípravami a organizací bernartických vzpomínkových pietních aktů. Jan Doubek zemřel po dlouhé těžké nemoci 4. června 1979 v Praze. Místem jeho posledního odpočinku se stal Vršovický hřbitov v Praze.

Více se o tomto bernartickém rodákovi dozvíte v bernartické knihovně ve stálé výstavní expozici:  „Významní rodáci“.

J. Sušerová

text a foto z archivu bernartické knihovny