Poprvé se připomíná v roce 1379 v seznamu vsí pražského arcibiskupa. Leží v nadmořské výšce 468 m n. m. Území bylo porostlé lesy, půda byla mokrá, plná potůčků, rybníků a močálů, byly zde často bouře a krupobití. Původní obyvatelé museli tato území dlouho obdělávat, než připravili ornou půdu. Původně zde byla samostatná vesnice s několika sedláky. V průběhu staletí se tady vystřídali různí majitelé.

Roku 1415 získávají Leveč do zástavy Čabeličtí ze Soutic od Jiříka z Poděbrad, zemského správce království českého. Okolo roku 1523 vyhnal Prokop Čabelický původní sedláky ze vsi, nechal z ní přestavět dvůr a do něj dosadil poddané z týnského panství. V roce 1601 převzalo nově opravený dvůr s cihelnou do nájmu město Týn nad Vltavou od císaře Rudolfa II. V roce 1645 byl dvůr vypleněn švédskými vojsky.

V roce 1713 měl dvůr cca 70 ha a by uváděn jako mensální statek. To znamenalo, že všechny příjmy plynuly na obživu vrchnosti či arcibiskupů. Kromě obilí se zde pěstoval i chmel.

V roce 1848 skončila pravomoc správy z Týna nad Vltavou.

Postupem času došlo k parcelaci dvorů a pozemky získali trvalí nájemci.

Roku 1877 si dvůr (i dvůr Smoleč) propachtoval Raymund Dressl (nar. 1813) z Černovic, okr. Pelhřimov s manželkou Johannou. Pronájem dvora končil k 30. 4. 1886. Raymund žádal metropolitní kapitulu o prodloužení smlouvy. Ta souhlasila a doporučila pacht obnovit. V roce 1890 vlastnil statek 49 kusů hovězího dobytka, z toho 8 mladých jalovic, 1 býka, 8 březích jalovic, 18 krav a 14 volů. Dále 4 hřebce, 2 kozy a 1 prase. Dne 20. března 1891 Raymund zemřel ve věku 78 let.  Po otci převzal hospodářství a cihelnu syn Hugo (nar. 1846). Ten však 7. března 1905 zemřel na rakovinu žaludku ve věku 59 let.

Roku 1905 si dvůr pronajal Josef Soběslav a roku 1911 převedl smlouvu na dceru Idu a zetě Josefa Vituje. Ten, než přišel do Levče, pracoval v Mladé Boleslavi jako zámecký správce. Manželé Vitujovi měli dvůr s cihelnou propachtovaný od Pražského arcibiskupství do 30. dubna 1923.

Dne 13. září 1923 byl již Státním pozemkovým úřadem České republiky dvůr vyvlastněn a rozprodán. Zbytkový statek s budovami byl prodán manželům Vitujovým.

Dne 9. února 1933 koupil statek s cihelnou o výměře 54 ha František Pechouš z Olešné. Manželům Vitujovým byl ve dvoře ponechán doživotní výměnek. V roce 1941 přistavěl František Pechouš ml. nad obytnou částí budovy další patro pro deputátní byty.

Po znárodnění v roce 1948 nemovitost přešla do vlastnictví státu. Rodině Pechoušových bylo ponecháno 23 ha půdy.

V roce 1956 dostalo bezplatně dvůr Leveč i s hovězím dobytkem nově vzniklé JZD Rakov. Toto družstvo se v roce 1961 spojuje s JZD Svatkovice a vzniká JZD Lipka. V roce 1973 vzniká JZD Vítězný únor Dražíč – po spojení JZD Lipka, JZD Dražíč a JZD Slabčice.

Roku 1981 ONV Písek předává nemovitosti do trvalého bezplatného užívání JZD Vítězný únor Dražíč.

Dne 19. listopadu 1996 koupili Levečský dvůr manželé Mgr. Libor Fáber a PaedDr. Iveta Fáberová, kteří tehdy značně zchátralý dvůr svojí pracovitostí, šikovností a pílí povznesli až do současné podoby luxusního hospodářského sídla.             Mapa.        Zastupitelstvo městyse Bernarticena svém zasedání dne 26. května 2016 usnesením č. 13 schválilo zřízení místní části Dvůr Leveč.   J. Sušerová