Jan Doubek se narodil 2. února 1916 v Bernarticích. Navštěvoval zde obecnou a měšťanskou školu, jejíž poslední ročník absolvoval v Milevsku. V roce 1934 ukončil úspěšně maturitou čtyři roky reálky v Písku a stal se frekventantem Školy pro důstojníky leteckého dělostřelectva v záloze v Josefově nad Metují. Vojenskou základní službu vykonal u dělostřeleckého pluku v Českých Budějovicích, další dobrovolnou službu absolvoval u dělostřeleckého pluku na Slovensku v Košicích jako poručík dělostřelectva. V letech 1937 a 1938 byl frekventantem Vojenské akademie v Hranicích na Moravě a následně byl odvelen do Jindřichova Hradce k dělostřeleckému pluku. Počátkem roku 1939 absolvoval kurs dělostřelectva v Hranicích.
Po obsazení Československa v r. 1939 se Jan Doubek rozhodl aktivně se podílet na zahraničním odboji. V červnu překročil se svými dvěma kamarády ilegálně česko-polské hranice za účelem vstupu do československé skupiny v polském Krakově. V červenci byl odeslán spolu s ostatními čs. vojáky lodí „Chrobrý“ do Francie, kde byli převeleni do cizinecké legie. V září byl Jan Doubek odvelen k 1. pluku cizinecké legie v Sidi – Bel Abes v africkém Alžíru a následně ke 4. pluku Zuavů v Tunise. 7. července 1940 připlul lodí s československou zahraniční armádou do Anglie. Zde sloužil u dělostřeleckého pluku, zpočátku jako nezařazený důstojník, dělovod, důstojník pátrač, 1. důstojník v hodnosti poručík a nadporučík dělostřelectva. 19. května 1943 byl těžce zraněn střepinami granátu, které zasáhly prsa, břicho, dolní končetiny a současně došlo k perforaci střev. Po zotavení se Jan Doubek vrátil k 1. československé samostatné obrněné brigádě v Anglii. Zde sloužil jako velitel 1. baterie 1. dělostřeleckého pluku v hodnosti kapitána a štábního kapitána dělostře-lectva až do konce války. Jako velitel 1. baterie dělostřeleckého pluku 1. československé samostatné obrněné brigády se zúčastnil bojů u Dunkerque (Francie, Belgie).
19. května 1945 se Jan Doubek vrátil do vlasti spolu s 1. československou samostatnou obrněnou brigádou a těšil se na brzké shledání se svými nejbližšími a nejmilejšími. V rodných Bernarticích se seznámil s tragickou skutečností – oba rodiče a bratři Karel s Aloisem byli za Heydrichiády spolu s dalšími bernartickými občany popraveni (1.7.1942 v Lubech u Klatov).
Po návratu ze zahraniční armády byl Jan Doubek v hodnosti majora odvelen jako velitel záložní důstojnické školy polního motorizovaného dělostřelectva do Havlíčkova Brodu a v tomtéž roce se stal frekventantem Vysoké válečné školy v Praze.
V roce 1946 zajistil v Klatovech a v Bernarticích zorganizoval převoz uren (s popelem našich popravených spoluobčanů) a jejich uložení na místním hřbitově. Pro bernartické tímto činem vykonal nevyčíslitelnou službu.
V roce 1947 se oženil a v roce 1948 se stal otcem dcery Dagmar (dnes akademická malířka). Od roku 1947 sloužil Jan Doubek v Kolíně, v Mladé Boleslavi a následně byl ustanoven profesorem Vysokého vojenského učiliště v Praze. V roce 1951 byl přeložen do Brna, kde působil jako náčelník seznamovacích kurzů Inženýrského oboru pro zahraniční studenty. Od roku 1963 do výslužby působil na Vojenské katedře ČVUT v Praze.
Stále častěji se vracel do milovaných Bernartic, kde se mohl plně věnovat svým koníčkům- pěstitelství, sadařství, kynologii a myslivosti. Byl dlouholetým členem mysliveckého sdružení a aktivně se účastnil jeho práce. Pravidelně se zúčastňoval a pomáhal s přípravami a organizací bernartických vzpomínkových a pietních aktů.
Bohatý a bohatýrský život Jana Doubka se naplnil 4. června 1979, kdy v Praze umírá po dlouhé těžké nemoci. Místem jeho posledního odpočinku se stal Vršovický hřbitov v Praze.
Plk.ing. Jan Doubek byl za svého života vyznamenán těmito řády a medailemi:
Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F a VB (1943 Anglie) za službu v československé zahraniční armádě.
Československou vojenskou medailí za zásluhy I. stupně (1944 Anglie) za službu v československé zahraniční armádě.
Československou vojenskou medailí za zásluhy II. stupně (1944 Anglie) za službu
v československé zahraniční armádě.
Československou medailí za chrabrost - (1945) udělil prezident republiky za osobní statečnost před nepřítelem, osvědčenou v boji za osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení.
Československým válečným křížem 1939 - (1945) udělil prezident republiky jako uznání bojových zásluh v boji za osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení.
Druhým československým válečným křížem 1939 - (1946) udělil prezident republiky za uznání bojových zásluh, které získal v boji za osvobození Československé republiky z nepřátelského obsazení.