E.A.Cernan

E.A.Cernan, Kořeny a stopy.

Ještě koncem 19. a začátkem 20. století mohl náš kraj většině svých obyvatel nabídnout jen tvrdou práci, nouzi a odvahu žít. Mezi lidmi, kteří se vydali za novým životem do Ameriky, byl i František Cihlář z Borovan čp. 23 a jeho žena Rosalia, roz. Peterková.
Rodokmen Cihlářů lze z dochovaných matrik vyčíst od poloviny 18. století. Pocházeli z Bernarticka (Bernartice, Borovany, Podboří) a z této části jižních Čech si brali i manželky (Písecká Smoleč, Rakov, Vestec). Jejich děti byly křtěny v bernartickém kostele, z Bernartic pocházeli i téměř všichni jejich kmotři. V kostele sv. Martina většinou uzavírali své sňatky, tam se s nimi při pohřbech loučili jejich blízcí, na bernartickém hřbitově nacházeli místo svého posledního odpočinku. Byli to většinou chudí domkáři. Otec Františka, Václav, byl podruhem a matrika zemřelých uvádí, že zemřel v roce 1886, kdy Františkovi bylo teprve sedmnáct let, na tuberkulózu jako žebrák. I předkové Rosalie Peterkové pocházeli z tohoto kraje, z Bechyňska (Nuzice, Bílinka, Rataje, Radětice, Všechlapy, Blatec, Bežerovice).

Také slovenský emigrant Čerňan, který se do Ameriky vydal z malé vesničky Vysoká nad Kysúcou, pocházel z chudých poměrů. Čerňanovi a Cihlářovi se stali prarodiči Eugena Andrewa Cernana, který se jako poslední muž ve 20. století prošel po Měsíci.

Astronaut Cernan se narodil 14. března 1934. Po ukončení studií na Parduově univerzitě a po absolvování námořní školy se stal pilotem válečného námořnictva USA. V roce 1963 ho přijali do výcvikového střediska amerických astronautů. Nebyl mezi prvními frekventanty střediska. Národní výbor pro letectví a kosmický prostor vybral už v dubnu 1959 prvních sedm mužů pro projekt MERCURY, který se zabýval přípravou a vysláním tehdy ještě jen jediného astronauta na nízkou oběžnou dráhu kolem Země na dobu jen několika hodin.

Dne 4. října 1957 byla vypuštěna první sovětská umělá družice Země. Poté byl svět znovu pře- kvapen 12. dubna 1961, kdy se na oběžnou dráhu kolem Země vydal první kosmonaut světa J. A. Gagarin, jen o pět dnů starší než Cernan. Americký prezident J. F. Kennedy reagoval na úspěchy sovětské vědy a techniky okamžitě: na doporučení svých poradců vyhlásil již v květnu 1961 za národní cíl Spojených států vyslat člověka na Měsíc (tzv. projekt APOLLO).

Nejdříve však byl počátkem roku 1962 zahájen projekt GEMINI. Kosmické lodi tohoto typu umožňovaly až dvoudenní let dvou astronautů, manévrování a už i spojování lodí na oběžné dráze kolem Země. V sedmém letu s živou posádkou, který odstartoval 3. června 1966, se v lodi GEMINI 9A dostala na oběžnou dráhu Země dvojice T. P. Stafford a E. A. Cernan. K startu došlo jen necelého čtvrt roku po nepříliš úspěšném letu GEMINI 8, původně plánovaném na tři dny, ale ukončeném již po jedenácti hodinách.

Stafford a Cernan za letu úspěšně vyzkoušeli manévrování a přiblížení k cílovému tělesu. Pro technickou závadu se však nepodařilo spojení dvou umělých těles ve vesmíru. V odpoledních hodinách 5. června vystoupil Cernan, připoután sedm a půl metru dlouhým lanem, na 130 minut z kabiny, aby vyzkoušel autonomní manévrovací řízení. Práce mimo kabinu byla mimořádně namáhavá. Když se navíc astronautovi ještě zapotilo hledí skafandru, musel být výstup z lodi zkrácen. Po 44 obězích Země ve výškách 161 až 275 kilometrů přistála loď GEMINI s velmi cennými poznatky po třech dnech 6. června nedaleko Bahamských ostrovů.

První pilotovaný let programu APOLLO vlastně ani nezačal: všichni tři astronauti uhořeli v kabině lodi ještě na startovací rampě. Po radikálních změnách, jejich prověření a startu tří lodí tohoto programu v době od listopadu 1968 do března 1969 došlo 18. května 1969 ke startu lodi APOLLO 10. Její posádku tvořila již osvědčená dvojice Stafford-Cernan a jako třetí muž J. W. Young, rovněž bývalý letec válečného námořnictva.

Loď APOLLO 10 uvedli astronauti po půldruhém obletu Země na dráhu k Měsíci. Ve večerních hodinách 21. května se loď dostala na oběžnou dráhu Měsíce ve výši 111 kilometrů. O den později se oddělil lunární modul s dvojicí Stafford-Cernan od velitelského modulu. S využitím přistávacího motoru sestoupila dvojice až do výše 16 km nad povrch Měsíce, snímkovala oblast pro příští expedici a zkoušela radiolokační zařízení. Oddělení přistávacího stupně neproběhlo hladce. Lunární modul se dostal do prudké rotace, ale zkušeným pilotům se ji podařilo zvládnout. Po téměř devíti hodinách odděleného letu se oba moduly znovu spojily. Uskutečnilo se tak první spojení dvou umělých těles v oblasti Měsíce. Vlastní návrat k Zemi skončil v Pacifiku 26. května 1969. Astronauti obletěli jedenatřicetkrát Měsíc a až do poloviny dubna 1970 byli i rekordmany v dosažení vzdálenosti od Země (399 814 km). Zkušenosti z letu byly urychleně vyhodnoceny a využity při letu kosmické lodi APOLLO 11, která startovala o dva měsíce později a 20. července 1969 dopravila první lidi na Měsíc.

Uplynulo tři a čtvrt roku a osmatřicetiletému Cernanovi se splnil sen všech astronautů dvacátého století: přistání a pobyt na Měsíci. Posádku APOLLA 17 tvořil spolu s ním astronaut R. E. Evans a geolog H. H. Schmitt. Po startu 7. prosince 1972 se loď 10. prosince dostala na oběžnou dráhu Měsíce. Při dvanáctém oběhu se měsíční modul CHALLENGER se Cernanem a Schmittem oddělil od mateřské lodi a 11. prosince ve 20.55 hod. přistál velmi přesně, pouhých sto metrů od plánovaného místa přistání.

První pracovní vycházka astronautů po Měsíci následující den trvala sedm hodin a dvanáct minut. Její hlavní cíl (instalace sady vědeckých přístrojů a příprava elektrického měsíčního vozítka LUNAR ROVER pro pohyb na měsíčním povrchu) astronauti splnili. Zároveň sebrali na povrchu Měsíce i z hloubky několika metrů 13 kg vzorků. Druhá vycházka začala 13. Prosince a trvala o pětadvacet minut déle. Astronauti pokračovali ve vědecké práci a ujeli vzdálenost 19 kilometrů. Třetí a poslední vycházka další den trvala sedm a čtvrt hodiny. Celkem strávili Cernan se Schmittem na měsíčním povrchu mimo kabinu více než 21 hodin, urazili vozítkem téměř 36 kilometrů a nasbírali 113 kg vzorků.
O svých zážitcích z pobytu na Měsíci kapitán Cernan později řekl:

„Když se na Měsíci díváte dolů na Zemi, vidíte od pólu k pólu, přes oceány a světadíly. Jste ohromen majestátní krásou modrých oceánů, bělostí sněhu a oblaků. Hledíte na Zemi, tuto hvězdu, hledíte na její osu, kterou nemůžete vidět, ale víte, že tam musí být, protože za dvanáct hodin namísto Severní a Jižní Ameriky znenadání vidíte Asii a Evropu a celý africký světadíl. Pozorujete západ slunce na jedné straně a východ zase na druhé, a všechno v jednom čase. Je to spíše vnímání časového rozměru, prostor jako by neexistoval. Je to podmanivý, inspirující zážitek - poezie, stát na povrchu Měsíce a dívat se na Zemi, na všechnu její logiku a smysl. Mohu s jistotou říct, že je to jednoduše příliš krásné, než aby šlo o náhodu. Musí být Někdo větší než my, kdo dal dohromady tuto malou část vesmíru, kterou jsem mohl priviligovaně vidět několik dnů. Naše Země, tato hvězda, kterou nazýváme naším domovem, je prostě tak nesmírně krásná, že nemohla vzniknout náhodou. A já v to skutečně vroucně věřím!”

CHALLENGER startoval z Měsíce 14. prosince ve 23.56 hod., za hodinu a čtvrt se přiblížil k velitelskému modulu a při třetím pokusu se spojení obou těles podařilo. Návrat k Zemi začal 17. prosince v 0.33 hod. Po dvanácti dnech, třinácti hodinách a dvaapadesáti minutách přistála expedice APOLLO 17 ve 20.45 hod. 19. prosince v cílové oblasti asi 800 kilometrů od ostrova Samoa. Přistála včas, aby astronauti mohli být o Vánocích v kruhu svých blízkých. Karanténou neprocházeli. 

Kosmická loď APOLLO 17 byla poslední, která ve dvacátém století letěla k Měsíci, astronauti Cernan a Schmitt posledními lidmi, kteří na Měsíci byli a pracovali.

Po návratu expedice pracoval Cernan nadále v kosmickém výzkumu. Když se začal koncipovat sovětsko-americký projekt SOJUZ-APOLLO, odpovídal za přípravu posádek. V roce 1974 navštívil vlast svých předků. Chtěl představitelům Československa odevzdat československou vlaječku, kterou měl s sebou na Měsíci. Představiteli státu však nebyl přijat.

V roce 1994 astronaut E. A. Cernan, muž, který zanechal své stopy na Měsíci, pátral v jižních Čechách po kořenech svého rodu. Na bernartické faře učinil zápis do pamětní knihy, v kostele poklekl a pomodlil se.